Juan Gabriel 
Vásquez není jméno, které zná většina českých čtenářů beletrie, ale tento autor je jedním z hlavních kolumbijských spisovatelů své generace. Téma románu Hluk padajících věcí zpracovává problém, který naštěstí známe jen ze zpráv. Nicméně je natolik hluboce svázaný s kolumbijskou historií, že zanechal velkou jizvu na celé společnosti, což je jasně vidět i na hlavní postavě románu Antoniu Yammarovi.
Ano, je řeč o kolumbijských drogových kartelech, o éře Pabla Escobara a také o následcích, které přetrvávají i po jeho smrti.
Hluk padajících věcí není další příběh ala Kmotr o mafiánském vyřizování účtů a intrikách. Zabývá se naopak těmi, kdo byli vždy mimo tuhle síť.
„Chci ukázat, jak obchod s drogami ovlivňuje někoho, kdo se ho neúčastní – jako jsem já – kdo si nikdy v životě nedal ani gram kokainu“, napsal autor o své knize v rozhovoru pro tisk.
Hlavní hrdina a vypravěč žije v roce 2009. Právě tehdy se stala zdánlivě bezvýznamná událost, která se stěží dostala do tisku. Byl zastřelen hroch, který o dva roky dřív uprchl z někdejší ZOO Pabla Escobara. Tato událost přiměje Antonia k tomu, aby začal mluvit o sobě a svém vztahu k obávanému mafiánovi. Jeho vztah není osobní, vlastně se s Escobarem nikdy nepotkal, a právě v tom je síla hlavního motivu tohoto příběhu. Všudypřítomný vliv podsvětí na každodenní život všech. Kdo žil v Kolumbii v druhé polovině minulého století, ať chtěl, nebo ne, byl vystaven vlivu mafie i zločineckých organizací.
Jsou jen dvě věci, které spojují Escobara a Yammaru. První je ta, že jako dítě se tajně vkradl na jeho pozemek, aby na vlastní oči viděl jeho soukromou zoologickou zahradu.
Druhá, mnohem silnější, je jeho přátelství s Ricardem Laverdem, jenž jako pilot pašoval drogy do Spojených států. V době, kdy Yammara působil jako asistent na právnické fakultě se čistě náhodou spřátelil s nějakým Laverdem, se kterým ho spojovalo hráčské nadšení pro biliár. Brzy se začal o kamaráda zajímat mnohem víc, nechal se vtáhnout do jeho soukromého života, a nakonec svědčil u soudu v případě Laverdovy vraždy, při níž byl sám zraněn. Vražda přítele pro něj znamenala obrovské trauma, kterého se nezbavil ani o patnáct let později, kdy začíná vyprávět svůj příběh. Přitom by všechno mělo být v pořádku, aspoň to tak navenek vypadá.
Našel si ženu, oženil se, má dítě. Měl by být spokojen a žít jako tisíce ostatních lidí, které potkává na ulici. Jenže nemůže zapomenout. A tak se pouští do pátrání. Snad, když pochopí, kde je pravda, bude moct udělat za minulostí tlustou čáru. Otázka je, co si počne s důkazy, které vyhrabal a vynesl na světlo. Je tu jedna kazeta, kterou měl Laverde u sebe v momentu smrti a taky je tu jeho dcera Maya, která může leccos říct o otci i o matce.
Román Hluk padajících věcí není lehké čtení před spaním. Je to příběh v příběhu. Ale přes tragické události v něm najdete i pověstnou latinskoamerickou lehkomyslnost, romantiku i krátkou aférku. Rozhodně je to zajímavý pohled na kulturu, která je tolik odlišná od té naší.
Vásquez není jméno, které zná většina českých čtenářů beletrie, ale tento autor je jedním z hlavních kolumbijských spisovatelů své generace. Téma románu Hluk padajících věcí zpracovává problém, který naštěstí známe jen ze zpráv. Nicméně je natolik hluboce svázaný s kolumbijskou historií, že zanechal velkou jizvu na celé společnosti, což je jasně vidět i na hlavní postavě románu Antoniu Yammarovi. Ano, je řeč o kolumbijských drogových kartelech, o éře Pabla Escobara a také o následcích, které přetrvávají i po jeho smrti.
Hluk padajících věcí není další příběh ala Kmotr o mafiánském vyřizování účtů a intrikách. Zabývá se naopak těmi, kdo byli vždy mimo tuhle síť.
„Chci ukázat, jak obchod s drogami ovlivňuje někoho, kdo se ho neúčastní – jako jsem já – kdo si nikdy v životě nedal ani gram kokainu“, napsal autor o své knize v rozhovoru pro tisk.
Hlavní hrdina a vypravěč žije v roce 2009. Právě tehdy se stala zdánlivě bezvýznamná událost, která se stěží dostala do tisku. Byl zastřelen hroch, který o dva roky dřív uprchl z někdejší ZOO Pabla Escobara. Tato událost přiměje Antonia k tomu, aby začal mluvit o sobě a svém vztahu k obávanému mafiánovi. Jeho vztah není osobní, vlastně se s Escobarem nikdy nepotkal, a právě v tom je síla hlavního motivu tohoto příběhu. Všudypřítomný vliv podsvětí na každodenní život všech. Kdo žil v Kolumbii v druhé polovině minulého století, ať chtěl, nebo ne, byl vystaven vlivu mafie i zločineckých organizací.
Jsou jen dvě věci, které spojují Escobara a Yammaru. První je ta, že jako dítě se tajně vkradl na jeho pozemek, aby na vlastní oči viděl jeho soukromou zoologickou zahradu.
Druhá, mnohem silnější, je jeho přátelství s Ricardem Laverdem, jenž jako pilot pašoval drogy do Spojených států. V době, kdy Yammara působil jako asistent na právnické fakultě se čistě náhodou spřátelil s nějakým Laverdem, se kterým ho spojovalo hráčské nadšení pro biliár. Brzy se začal o kamaráda zajímat mnohem víc, nechal se vtáhnout do jeho soukromého života, a nakonec svědčil u soudu v případě Laverdovy vraždy, při níž byl sám zraněn. Vražda přítele pro něj znamenala obrovské trauma, kterého se nezbavil ani o patnáct let později, kdy začíná vyprávět svůj příběh. Přitom by všechno mělo být v pořádku, aspoň to tak navenek vypadá. Našel si ženu, oženil se, má dítě. Měl by být spokojen a žít jako tisíce ostatních lidí, které potkává na ulici. Jenže nemůže zapomenout. A tak se pouští do pátrání. Snad, když pochopí, kde je pravda, bude moct udělat za minulostí tlustou čáru. Otázka je, co si počne s důkazy, které vyhrabal a vynesl na světlo. Je tu jedna kazeta, kterou měl Laverde u sebe v momentu smrti a taky je tu jeho dcera Maya, která může leccos říct o otci i o matce.
Román Hluk padajících věcí není lehké čtení před spaním. Je to příběh v příběhu. Ale přes tragické události v něm najdete i pověstnou latinskoamerickou lehkomyslnost, romantiku i krátkou aférku. Rozhodně je to zajímavý pohled na kulturu, která je tolik odlišná od té naší.
-ice-
