Jak trávíte stále se prodlužující „pandemické prázdniny“, kdy jsou zavřená divadla?
Divadlo mi chybí moc, to těšení na diváky je nesnesitelné, ale nenudím se. Věnoval jsem se psaní. Mám za sebou několik verzí scénáře k filmové pohádce.

Na pulty knihkupectví míří vaše nová kniha Povídky a jedna báseň. Mezi druhou a třetí knihou povídek jste si dal docela delší pauzu. Odkládal jste je, nebo jste třetí povídkovou knihu neplánoval a najednou na vás zase přišla chuť psát? 
Plánoval jsem třetí povídkovou knížku, ale o něco později. Nakladatelský dům GRADA usoudil, že když nevím co s časem, mohla by vyjít k mým narozeninám. Mám to jako dárek.

V současné době by se nám humor hodil jako sůl. Zasmát se u knihy a na chvíli zapomenout na chmury, které nás dnes trápí… Jsou tyto povídky veselé, nebo mezi nimi najdeme také nějakou smutnější?
Humor řadím mezi léky. Doktoři vám potvrdí, že mám pravdu. Jsem vypravěč příběhů, který nechce nudit, ale neútočí přímo a jen na čtenářovu bránici. Veselost v těch povídkách není třeskutá. Stačí mi, když se člověk při čtení usměje. Jedna smutná povídka tam pravda je.   

Název knihy na obálce je zajímavý grafickým zpracováním. Mám na mysli hlavně spojku a, kterou lze na první pohled snadno přehlédnout. Byl to záměr?
Ano. Ten název má být pro čtenáře šidítkem. Knížka končí dlouhou básní ve volném verši. Takže jsou to opravu povídky a jedna báseň. Když tu spojku grafik potlačí, je z toho rázem drzá samochvála.

Blíží se Vaše 85. narozeniny. Jak se je chystáte oslavit?
Abych se přiznal, moc ne, vždyť se nemáme shlukovat a nejsou ani pořádně kulaté. Jo, stovka, ta by za oslavu stála.

V jednom z rozhovorů jste kdysi řekl: Začal jsem své psaní tvorbou pro děti, protože mi bylo asi třicet a říkal jsem si, že toho o světě a životě moc nevím. Jak to vidíte s tím světem dnes?
Odpovím vám citátem z té nové knížky: Na karlovarském festivalu jsem loni vezl jednoho scenáristu. Bylo mu pětaosmdesát. Ptal jsem se ho, v kolika letech porozumí životu. A ten dědek mi povídá: Pořád na to čekám.

Text: Kateřina Žídková, 

Foto © Martin Kubica