Recenze: Už zase vyšlo slunce

archiv revue
I pro mne na chvíli s vydáním této knihy „zase vyšlo slunce“ – obrazně řečeno. Každé vydání sbírky mého oblíbeného autora je malým svátkem, kdy se měsíce a týdny těším, než si knihu zařadím do své knihovny k ostatním Krchovského kouskům. Je to dáno i tím, že knihy publikuje vždy po několika letech.

Básník nepíšící básně, snad tedy textař či prostě jen zapisovatel svých myšlenek psaných čtyřverším. Zkrátka – v knihkupectvích je k mání nový Krchovský.

Na vysvětlenou: v jednom z rozhovorů k básnické sbírce, která se objevila letos na podzim, Už zase vyšlo slunce J. H. Krchovský uvádí, že své současné dílo nerad označuje jako básně. Zapisuje si, střádá si a až nahromadí dostatek textů, vydá je.

Znáte-li trošku lépe tvorbu Krchovského, víte, že jeho texty se tvarují a ty současné či z posledních let se přecejen liší od těch prvotních zejména svou umírněností. Krchovský se nevyčerpává, neplýtvá slovy, jeho pověstná (sebe)ironie nevyprchává, je citelná ta „druhá“ (záhrobní) strana – to vše patří k jeho nejvýraznějším prvkům, které mě k jeho textům tolik lákají. Je těžké větami přesně vyjádřit pocity ze čtení Krchovského. Jeho dekadentní nota ve mně mnohdy vzbuzuje lehký úsměv, zároveň někdy uvažuji, do jaké míry myslí závažné záležitosti vážně, a baví mě to balancování mezi tímto. Myslím na to, do jaké míry je to stylizace (i když ve zmiňovaném rozhovoru říká, že nefabuluje). V některých textech se nacházím, proto je pro mne ta poezie niterná, hledám v ní a vracím se k ní. Básník je ostrý, nesmlouvavý a temný, zároveň je to introvert hledící na svět svébytnýma očima. Kdysi samizdatový básník zůstává undergroundu věrný, což je možné spatřit na první pohled. Pro sebe doufám, že Krchovský do budoucna nebude činný jen ve své kapele Krch-off band, ale nadále i literárně.

Jsi krásná! Hodná...? Vtipná, chytrá
(to nepoznal jsem u lidí)
dnes nechci umřít! Ani zítra...
a pozítří se uvidí

Červen 2019
(str. 39)


Od dětství trpěl jsem pocity viny: 
všichni jsou normální, jen já jsem jiný...
dozrál jsem k úlevě (nevelké...) vloni:
vždyť já jsem v pořádku! Jiní jsou oni

Srpen 2017
(str. 21)

Autorka: Radka

Četli jste tuto sbírku? Napište k ní hodnocení a získejte body ve věrnostním programu.

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Už zase vyšlo slunce

0.0 0
od 199
Čeština

Básně sebrané

4.0 2
449 368
IHNED odesíláme
Čeština

Dvojité dno

1.7 3
220 180
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Vyhrajte rodinnou vstupenku do Dinoparku, kde můžete navštívit unikátní atrakce a nahlédnout do hluboké historie pravěku.
Prémiový obsah
číst více
Rok 1975. Temné lesy severního Michiganu. Podivný ústav pro choromyslné. Dívky, které se ztrácejí. Pokaždé to jsou drobné blondýnky se světlýma očima. Policisté, kteří se kvůli nim rozhodně nepřetrhnou. Zoufalí rodiče a jeden novinář, co se rozhodne odhalit pravdu za každou cenu.
Fascinující badatelská práce aneb Heydrich, jak jsme ho dosud neznali!