Román Umění radosti je bez nadsázky celoživotním dílem italské spisovatelky Goliardy Sapienzy (1924 – 1996). Goliarda se narodila na Sicílii do významné rodiny političky a právníka. Na počátku druhé světové války se s matkou přestěhovala do Říma, kde vystudovala herectví a stala se divadelní a filmovou herečkou. Od roku 1958 se soustředila pouze na psaní. Italské publikum si mohlo přečíst několik jejích románů, ale Umění radosti leželo dvě desítky let v šuplíku.
Goliarda nikdy nepochybovala o tom, že tvoří dílo, které přepíše dějiny literatury. Největší část románu vznikala v šedesátých a sedmdesátých letech a Goliarda kvůli knize rezignovala na mateřství. Její přítel a přátelé ji v psaní podporovali, ale nakladatelé Umění radosti odmítali. Kniha jim připadala příliš pobuřující a hlavní hrdinka Modesta příliš volnomyšlenkářská a morálně zkažená. Kniha vyšla až dva roky po autorčině smrti, kdy ji vlastním nákladem vydal její dlouholetý partner. Chtělo to nějaký čas, ale Umění radosti se stalo celosvětovou senzací. U nás kniha vyšla díky zásluze nakladatelství Host a Books a Pipes.
Stejně jako je rozporuplná Modesta, budou rozporuplné i čtenářské reakce. Ostatně, literární vědci se dodnes neshodli, zda jde o oduševnělé umělecké dílo, nebo o brak na pokraji pornografie. Umění radosti je fiktivní autobiografií Modesty, která se nikdy nesmířila s tím, v jak chudých podmínkách se narodila. Od malička se toužila vyšvihnout a zároveň se chtěla oddat svým choutkám. Modesta je silně eroticky založené stvoření a kniha je plná pasáží všech druhů sexu. Hlavní hrdinka se věnuje autoerotice, nechává se laskat od jeptišky v klášteře a později i od nejlepší kamarádky.
Aby získala majetek a moc, provdá se za postiženého muže. Tomu sežene ošetřovatelku a zároveň milenku a ona sama se věnuje svým zájmům a četným sexuálním partnerům. Modesta si s ničím neláme hlavu a nezastaví se ani před chladnokrevnou vraždou. Ostatně o tom se přesvědčíme hned v prvních kapitolách, kdy nechá uhořet svou rodinu. Na druhou stranu se dokáže obětovat pro své bližní a nedělá jí potíže ujmout se bezprizorního dítěte. Díky své sexualitě nikoho neodsuzuje a podporuje ostatní, aby žili tak, jak jim vyhovuje.
Svůj příběh vypráví v první osobě a celý text je velmi zhuštěný. Bohužel někdy až do té míry, že je nesrozumitelný. Autorka miluje zkratky a s ničím se dlouho nezdržuje. V knize nenajdete téměř žádné popisy, charakteristiky nebo líčení atmosféry. Podobně strohé jsou i dialogy. Ty nejsou uvozené přímou řečí, ale autorka si vystačila pouze s pomlčkami. Věty jsou tu krátké a někdy si postavy vystačí pouze s větnými ekvivalenty. Aby toho nebylo málo, vyprávění v první osobě se prolíná s vyprávěním v osobě třetí.
Číst Umění radosti je poměrně obtížné a bude vám chvíli trvat, než si zvyknete na autorčin svérázný styl psaní. Někdy nepochopíte, o čem je řeč, a někdy se budete muset vracet a ověřovat si, zda jste informace pochopili správně. Buď, jak buď, román Umění radosti je stejně neuchopitelný stejně jako jeho hlavní hrdinka. Není to líbivá romance pro ženy, ale surová výpověď o postavení žen v katolické Itálii minulého století. Máte-li rádi živočišné romány v italském duchu, knihu si rozhodně nenechte ujít. Názor na Modestu si ale udělejte raději sami.
Autor: Veronika Černucká
