Milý deníčku,
není moc míst na světě, kde bych mohl ukrýt všechna svá tajemství, ale pokaždé, když otevřu tebe, prakticky vidím, jak se příběh píše sám před očima ještě předtím, než stačím položit propisku na papír. Vždycky jsme byli taková normální rodinka. Jenže nikdo nikdy neví, co se děje za zavřenými dveřmi. Nebýt tebe, deníčku, vzpomínky by postupně vybledly, až bych o tom začal sám pochybovat.

Poměrně normálně zprvu vypadá i čtyřčlenná rodinka z knihy. Věčně zaneprázdněný otec Michael, láskyplně pečující matka Hannah, dcery Olivia a Rosie.

Mladší Rosie byste s jistotou našli s hlavou nakloněnou nad stránkami nějaké knihy a schovanou před světem za dlouhými vlasy jako za závěsem. Zatímco se ztrácí v příbězích, nevidí, co se odehrává ve skutečném světě, co se jí děje přímo před očima. Naproti tomu Olivia už je náladová puberťačka, která posouvá a porušuje rodičovské mantinely a pravidla. A matka Hannah je vyčerpaná žena, jež má co dělat, aby vzdorovité chování své pubertální dcery zvládala.

Zpočátku byste si možná řekli, že to bude pohádka. Ale není. Pohádka, ani poHádka. Ačkoliv jedna taková hádka, zdánlivě obyčejná každodenní rozepře mezi matkou a dcerou, rozehraje na 241 stranách příběh, který si nedokážu představit ani v těch nejhorších nočních můrách. Kolik toho dokážou hrdinky unést, než dospějí do bodu, kdy už se to nedá sešít dohromady, aniž by se přetrhaly hustě tkané nitky, které drží jejich rodinu pohromadě? A co když je těmi nitkami opředeno i to, že každý má své tajemství, svérázné způsoby volání o pomoc, i formu péče jeden o druhého?

Co je vlastně rodina? Vždyť i to samotné slovo je mnohovrstevnaté, je napěchované tolika významy, že nejdou všechny vypsat. Někdy si moc přejeme, aby naše děti nikdy nevyrostly, aby zůstaly stále těmi malými a mazlivými bytůstkami; přestože moc dobře víme, že jednou přijde den, kdy budou chtít roztáhnout křídla, jako rackové prohánějící se nad mořskou hladinou. Do té doby (a potom samozřejmě také) se ale budeme ze všech sil prát za to, aby jim nikdo neubližoval. Ovšem nic se nemá přehánět, že? Neměli bychom se stát kopiemi našich rodičů a opakovat ty stejné vzorce chování.

Kapitolu za kapitolou se v knize střídají strany dobra a zla, takže do poslední chvíle nebudete vědět, kdo kope za ten správný tým a naopak, kdo komu kope tak maximálně hrob. Kdo je oběť a kdo malý či velký tyran. A na kterou stranu se postavíte vy?

Velšká autorka Victoria Jenkins už ukázala, že jí šokující thrillery nejsou vůbec cizí. Její série detektivních románů s ženskými detektivy Kingovou a Laneovou se umístily mezi top britskými i americkými bestsellery. Naopak Hádka je knihou ucelenou, kdy se nemusíte bát, že byste přišli o nějaké zásadni informace, pokud jste ještě v ruce žádnou předchozí Jenkins nedrželi. A přestože možná autorka cílí primárně na ženy, věřím, že se bude líbit i chlapům. Připravte si klobásu a lahváče, jdeme na to!

Autor: Petr Hořínek