Martina Boledovičová: „Tradinář začal vznikat v momentě, kdy se u mě sešly dvě stařičké tety...“

archiv revue
To, co utváří rodinné tradice, je láska, říká Martina Boledovičová, majitelka a zakladatelka úspěšného nakladatelství Smart Press, matka jedné dcery a tří synů. Stála u zrodu mnoha projektů a zajímavých knižních titulů. Jsou to například dva TRADINÁŘE, o jejichž vzniku, náplni a poslání se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Založila jste nakladatelství Smart Press. Patřily vždy knihy k vašim zálibám, nebo jak jste se k této profesi dostala?
Knihy jsem milovala od dětství. Když mi bylo třináct, dokázala jsem se přes hodinu dívat do výlohy knihkupectví na obálky knih. Pořád jsem něco sepisovala a chtěla jsem jít na žurnalistiku. Nakonec jsem ji vystudovala jako druhý obor na Vysoké škole ekonomické. To mě nasměrovalo na dráhu redaktorky – přes účetnický časopis a ekonomické knihy jsem se dostala až k cestopisům, knihám pro děti a beletrii. Věděla jsem, že chci dělat tvůrčí a prospěšnou práci, a to mi knihy poskytovaly. Byla jsem v pozici vedoucí redakce, pak i ředitelky nakladatelství, ale začala mi chybět svoboda a také přímá práce s autory na knize. To byl hlavní důvod, proč jsem před šestnácti lety začala vydávat knihy ve svém nakladatelství.

Kolik vydává vaše nakladatelství knih ročně a kolik lidí tvoří jeho tým? Jaké knihy vydáváte?
V našem týmu je sedm lidí a novinek vydáváme me přibližně pět až sedm ročně. Máme stabilní tým externích spolupracovníků – grafičky a redaktorky. Je úžasné pracovat s tak skvělými lidmi, kteří píší a tvoří naše knihy. Také mě moc těší, že vydáváme a šíříme knihy, jež mají smysl – u většiny z nich je touha přispět k lepšímu životu. Z okrajových témat jsme dokázaly udělat bestsellery – jako např. Biokuchařka a Bioabecedář Hanky Zemanové, Zelenina z ekozahrady od Jaroslava Svobody. V současné, ne příliš lehké době mohou pomoci knihy o hledání rovnováhy – Dej tělu šanci a Návrat domů. Novinkou je kniha, která může zachránit našim dětem dětství s názvem Svobodná hra. Vydali jsme také výpravné publikace – Velkou knihu o kávě, Knihu o pivu, Kuchařku pro mého muže, Kuchařku pro teenagery…

Kdy se vám v hlavě zrodil nápad na knihu Tradinář a jak dlouho trvalo, než se dostala na pulty knihkupectví?
Trvalo to čtyři roky a přesně vím, kdy ten nápad přišel – měla jsem dvě starší děti 7 a 8 let a dvouletá dvojčata. Přestěhovali jsme se z města a já jsem začala mnohem víc vnímat přírodu, takové ty malé drobné zázraky všedního dne. Osazování zahrádky mě dovedlo k tradicím, kterým jsem chtěla rozumět. Ty základní svátky jsou totiž propojené s obživou – setím, růstem, sklizní… K tomu se přidalo rozpomínání na dětství – vyrostla jsem na statku a záliba mé starší sestry byla lidová tvořivost – pletla slaměné ozdoby, pekla vizovické pečivo, vyráběla panenky ze šustí, nádherně zdobila perníčky. Moje maminka zpracovávala vše, co právě vyrostlo na zahradě a v lese, zažívala jsem masopust se zabijačkou, velikonoční hry s vajíčky, Dušičky s pletením věnců… A Tradinář začal vznikat v momentě, kdy se u mě sešly dvě stařičké tety a vzpomínaly, jak k nám na statek jezdívaly mezi válkami na posvícení. To mě inspirovalo, a tak jsem uspořádala posvícení doma – s tvořením lucerniček a venkovní bojovkou – na Martina 2015. A tehdy začal vznikat Tradinář – jak tradice včleňovat do současného života.

Prozraďte čtenářům, kteří se s Tradinářem setkávají poprvé, co všechno v knize najdou?
Tradinář inspiruje k vytváření rodinných tradic. Ty mohou být zcela originální, ale často vznikají během roku s tím, co nám poskytuje příroda (klid, růst nebo úrodu). Na přírodu jsou navázané starobylé svátky a zvyky – např. Dušičky, posvícení. Tradinář popisuje stručně i modernější svátky v roce (Den matek, Den otců, státní svátky), které rodina s dětmi může slavit, a snaží se vysvětlit podstatu svátku, která je leckdy platná i přes tisíce let, jen jsme jí přestali rozumět. Tradinář inspiruje k vytváření vazeb uvnitř rodiny, ale i v blízkém okolí, protože lidé vždy žili v pospolitosti. Kniha je tvořena dvanácti měsíci a obsahuje kromě spousty receptů na tradiční i zapomenutá jídla (trdelník, vrkoč, šípkový čaj, svatomartinské rohlíčky) a návodů na tvoření (věnce, adventní kalendáře, výzdoba) i onu propojenost – jak vnímat cyklus roku, který se opakuje a znovu nám dává naději a nový začátek, jak využít to, co nám příroda poskytuje, jak si užít společný čas s rodinou i sousedy a přáteli, ale také jak pocítit vděčnost a cítit se součástí celku.

Na knize jsou uvedena dvě jména, vaše a Moniky Kindlové. Jak jste si rozdělily práci?
Věděla jsem, že nejsem schopná knihu stvořit sama. Kolegyně mi doporučila Moničin blog U nás na kopečku. Monika je neuvěřitelně šikovná a tvořivá maminka dvou slečen. Navíc je i zapálená učitelka na prvním stupni a z blogu bylo jasné, že žije v souladu s přírodou a vnímá tradice podobným způsobem. Oslovila jsem ji a Monika dodala spoustu materiálů – receptů, návodů na tvoření a krásné fotografie. Ona je tou hlavní autorkou, která Tradinář prožila s rodinou. Já jsem dodala tu méně praktickou rovinu – proč potřebujeme tradice a rituály, jak je v dnešní době vnímat a žít a jak jim rozumět.

V nějakém rozhovoru jste zmínila, že vás možná k Tradináři částečně přivedla i vaše maminka, o kterou jste přišla… Vysvětlíte to, prosím?
V Tradináři je hodně lásky. To, co rodinné tradice utváří, je totiž láska. Mě až dojímá, že Tradinář kupují maminky dcerám a snachám a dcery maminkám a tchyním. A také muži svým ženám. Vlastně tím, že maminku už nemám, bylo to poznání, že to opravdu někdo tvoří – to neviditelné, co si neuvědomujeme, když to běžně máme. Třeba že nám někdo upeče buchtu nebo dá marmeládu ze zahrádky. Moje maminka pro nás pořád něco tvořila – pletla, šila, zahradničila. Bohužel před 17 lety zemřela na rakovinu slinivky. Tradinář je oslavou tvořitelky rodinných tradic – té ženy, která s láskou pečuje o své blízké. A ukazuje, že ono tvoření je moc krásné a důležité.

Prozradíte něco o novém Tradináři, který právě vyšel?
Je to NÁŠ TRADINÁŘ – KRONIKA rodinných tradic, svátků a radostí. Vznikla na přání čtenářek Tradináře a poskytuje prostor, kam vpisovat své vlastní rodinné tradice. Kronika je určená celé rodině, propojuje děti, rodiče a babičky a dědečky – chtěla by poskytnout společné vzpomínání, vyprávění, zaznamenání dat, výročí, ale i důležitých zpráv o rodinném životě. Zopakovány jsou tam hlavní svátky a zvyky. Více místa je v měsících, kdy jsou prázdniny a Vánoce – je to ten čas, který si nejvíce pamatujeme, protože je vyplněn našimi skutečnými prožitky, a také je to čas, kdy býváme nejvíce spolu. Kronika je pomocníkem pro uchování vzpomínek, ale je možné ji použít i jako zápisník pro plánování a tvoření.

Text: Kateřina Žídková
Foto: Attila Zinčák
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Tradinář

4.2 101
599 491
IHNED odesíláme
Čeština

Náš Tradinář - Kronika rodinných tradic, svátků a radostí

5.0 1
499 409
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Vyhrajte rodinnou vstupenku do Dinoparku, kde můžete navštívit unikátní atrakce a nahlédnout do hluboké historie pravěku.
Prémiový obsah
číst více
Rok 1975. Temné lesy severního Michiganu. Podivný ústav pro choromyslné. Dívky, které se ztrácejí. Pokaždé to jsou drobné blondýnky se světlýma očima. Policisté, kteří se kvůli nim rozhodně nepřetrhnou. Zoufalí rodiče a jeden novinář, co se rozhodne odhalit pravdu za každou cenu.
Fascinující badatelská práce aneb Heydrich, jak jsme ho dosud neznali!