Jak jsem se místo utopení rozhodla plavat

archiv revue
Většinou dávám přednost románům před motivačními knížkami. Když se mi ale dostala do ruky novinka, jejíž titulek na mě zavolal: Vzchopte se, do p**ele!, rozhodla jsem se ji ze zvědavosti otestovat. Zaujalo mě totiž, jak svým nekompromisně sarkastickým stylem jedná se čtenáři narovinu. ŽÁDNÉ VÝMLUVY.

Uplynulý rok nás donutil bát se o své zdraví, o práci i o blízké. Izolace a napjaté vztahy způsobily, že svoje osobní problémy přičítáme vládě, pandemii, erupcím na Slunci a kdo ví, čemu všemu ještě. Uzlíček nervů chytající se každého stébla se stal i ze mě. V téhle příručce jsem nenašla rozumy o tom, jak být superúspěšná nebo jak si silou víry přivolat zdraví a zbavit se negativních zážitků z předchozích životů. Dozvěděla jsem se pravdu, kterou moc dobře znám, jenom se mi na ni podařilo zapomenout.

Rada nad zlato č. 1: Převezměte zodpovědnost za svůj život

Jsem zvyklá svěřovat se ostatním se svými trápeními a očekávat od nich radu. Nejlépe ještě získat více názorů z více stran. Došlo mi, že tohle je přímá cesta k tomu, aby mě ta hrstka přátel, se kterými jsem v kontaktu, brala jako otravný hmyz a abych byla příbuzným pro smích. I když jsem „v háji“, nemusím tím zahlcovat okolí. Ona je totiž věta „Kdyby tě něco trápilo, tak zavolej“ míněná spíše jako zdvořilostní obrat, kdy váš protějšek doufá, že ve skutečnosti volat nebudete. Jak se dozvídám v kapitole Pochlapte se (platí i pro ženy), neexistuje nic nevábnějšího než problémy druhých. Rozklepaně se tedy stavím na vlastní nohy a místo abych při první příležitosti popadla telefon, strategicky rozmýšlím bojový postup. Podle rady Udělejte něco teď hned! si řešení rozkresluji na papír. Světe, div se, dostavuje se pocit hrdosti.

Rada nad zlato č. 2: Začněte se brát méně vážně

Extrémní smysl pro spravedlnost mě od dětství moří tím, že na světě je nějaký řád, který se neporušuje, a také že se musím co nejvíce snažit, abych dosáhla něčeho velkého. Fuuu, to je vlastně děsně svazující. Doloží vám někdo, že je člověk, který udělal díru do světa, opravdu šťastný? Docházím k závěru, že drobná každodenní vítězství budou stačit.

Pak je tady taky veřejné mínění, kterým se přímo terorizujeme. Pokud bych se ještě před půl rokem nějakým omylem objevila v práci nenalíčená, nejspíš bych se zdráhala jít si i uvařit kafe, aby mě někdo nemohl zhodnotit. Ale od té doby, co se u mě naordinováním sportovní aktivity kapitolou Zvedněte svůj líný zadek rozvinula vášeň pro jízdu na kole a pravidelně přicházím na pracoviště ve stavu blátivé koule s účesem Margaret Thatcherové, přebilo moje nadšení veškeré obavy o veřejné mínění. Horší problém ale nastává v otázce perfekcionismu. Kašlat na dokonalost je pro puntičkáře nadlidský úkol. Abych nedělala věci tak úděsně dlouho a precizně, snažím se připomínat si nezvratný fakt, že lehká nedbalost = víc času pro mě.

Rada nad zlato č. 3: Dotahujte věci do konce

Jasně, říkám si, kdybych měla dotahovat všechno do konce, tak se zblázním. Nemyslí se tím ale všechno, nýbrž jen podstatné věci a hlavně resty, které donekonečna odkládáte, takže vám vyžírají díru do mozku. A kde vzít na to dotahování víc času? Autor doporučuje jako první vyhodit televizi. Já jsem to vyřešila pravidlem dívat se pouze na jednu vybranou věc každý druhý den. A vida, konečně se mi podařilo opravit pět let nepoužívaný šicí stroj, nemusím uklízet o víkendu, stíhám se naučit pár anglických slovíček a občas si večer něco přečíst. I kdybyste dnes zvládli udělat DVĚ věci, je to DVAKRÁT víc než včera.

Podle příručky je jediným receptem na štěstí spokojit se s tím, co máme. Uvědomila jsem si, že nadcházející události vždycky promýšlím z pohledu několika scénářů, a ty uplynulé zase rozebírám na mikročástice. Autor tento stav nazývá „paralýza analýzou“. Všechny svoje nápady a přání můžeme uskutečnit, jen hledáme tisíc důvodů, proč to nejde. Ale když si řeknu, že to, co chci, je vlastně směšně jednoduché, protože stačí jen udělat krok vpřed, zjišťuji, že nejsou žádné překážky, které by mě zastavily.

Do čtení Vzchopte se, do p**ele! jsem se pouštěla nejdřív skepticky, ale Matthew Kimberley si vás prostě získá, asi jako kdyby vás z legrace pošťuchoval. Svým uměním věci s nadsázkou nafukovat vás rozesměje na celé kolo a vy si řeknete, že na světě je přece spousta lidí, které něco deptá, tak o co jde? Ne že bych se stala z bábovky přímo rockovou hvězdou, ale můj pohled na věci se vyjádřeno názvem filmu změnil z původního Jsem nesmělý, ale léčím se na Utop se, nebo plav. Máte problém? Seberte se a udělejte něco. Takhle jednoduché to je.
 

Iva Kulihová

 

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Vzchopte se, do p**ele!

5.0 4
199
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Vyhrajte thriller, který je osvěžujícím způsobem jiný. Děj se odehrává během několika hodin a má několik paralelních dějových linií. Zajímavé exkurzy do tématu mimické rezonance jsou důmyslně zakomponovány do děje a nijak neubírají příběhu na napětí.
Prémiový obsah
číst více
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.
Debutový román Život na míru americké spisovatelky Nikki Erlick vzbudil celosvětovou senzaci. Ihned po vydání se stal bestsellerem. Námět románu je opravdu zajímavý, vlastně jde o takové „co by, kdyby“, jež dá čtenáři popud se zamyslet nad samotným bytím.