Voňavé (na)dělení je v pořadí pátou knihou české autorky Blanky Hoškové. Ústřední zápletka příběhu se točí okolo složitého období hledání nového zaměstnání. A že to obvykle není zrovna procházka růžovou zahradou, pocítila někdy na vlastní kůži většina z nás. Hlavní hrdinka Alexandra je žena po čtyřicítce, která se rozhodne „dobrovolně“ skončit ve svém zaměstnání. Po šesti letech kancelářské práce ve slévárně u ní přetéká pomyslný pohár trpělivosti. Musí dělat nejen svou práci, ale především tu, kterou má v popisu její šéf. Sám na svou práci nestačí a co je horší, ani se nijak nesnaží na ni stačit. Celé roky zcela bojkotuje možnosti a využití výpočetní techniky, a místo toho raději nevybíravými způsoby úkoluje svoji podřízenou. Unavená a rezignovaná Alexandra se tak raději přihlásí na úřad práce s vnitřním rozhodnutím dopřát si alespoň pár měsíců zasloužený oddech, a pak nastoupit do nové práce.
Představa a realita jsou ovšem od sebe vzdáleny na kilometry. Alexandra se sama velice záhy přesvědčí, že najít „novou židli“ není nic snadného, že přijímací pohovory dost často připomínají spíše cirkus, že na ni nikde nečekají s otevřenou náručí, a že to všechno je slušná zátěž na psychiku.
Nic z toho ovšem nevysvětluje, proč se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje. To se čtenář dovtípí nejspíš až v závěrečné třetině. Ta je sama o sobě na děj nejbohatší, protože jinak se většinu času s hrdinkou točíme víceméně v jednom jediném kruhu, kdy sledujeme její prvotní (naivní) představy, rychlé vystřízlivění, až po postupné upadání do letargie. Vzhledem k tomu, že kniha není nijak obsáhlá, stačí to autorka ukočírovat tak, aby se čtenář přeci jen nezačal nudit.
Absence dalších výraznějších vedlejších zápletek způsobuje, že děj plyne až zbytečně monotónně a jednotvárně. Trochu více akce a nějaké to drobné překvapení by mu v žádném případě neublížilo. Přesto Blanka Hošková vypráví svým příjemným a nenáročným stylem, děj nechává plynout v poklidném tempu, a tak ani tentokrát nejspíš neodložíte knihu dřív, než otočíte poslední stránku. Hrdince i jejím starostem a peripetiím jistě mnohem více porozumí trochu zralejší čtenářky, které již samy stačily něco z toho prožít.
Snahu Alexandry o získání nového zaměstnání a hlavně vše, co to obnáší a přináší, vystihuje autorka velice trefně. S běžným životem to už snad korespondovat nemůže víc. Kromě nekončících pohovorů a výběrových řízení má v příběhu také své výrazné a pevné místo přátelství, dobré jídlo či výborná káva…
Voňavé (na)dělení je oddechové čtení o složitých věcech, které často na vlastní kůži sami prožíváme… Zřejmě čtenáře nijak výrazněji nenadchne, ale rozhodně ani v nejmenším neurazí…
Autor: Eva Šamánková
