Hrušku přitahují všední bezcestí, kdy se věci zvláštně zadrhnou, přesmyknou a svět odhalí své další, dosud neznámé souřadnice. Ale zároveň se uvnitř nových veršů i cosi změnilo. Boříme se do světa drsnějšího, brutálnějšího, jehož rozeklaný reliéf budí neklid a znejistění. Anebo rovnou bezradnost - vybízející k úniku? Básník jako by ztrácel s lecčím trpělivost, už se mu nechce být příliš shovívavý ke světu, jenž se tak řvavě, bezohledně, bezedně plní sám sebou...