Téma československých legií a legionářů nebylo v souladu s ideologií minulého režimu; mělo být vytěsněno z povědomí veřejnosti. Skutečné místo se tomuto tématu vrací teprve postupně, s překonáváním různých mýtů. Jozef Honza-Dubnický – bojovník československých legií ve Francii – je o to zajímavější postavou, že po několikaletém pobytu v Americe přichází do legií nikoli z tábora válečných zajatců, nýbrž v rámci dobrovolnického náboru přímo z prostředí amerických Slováků. To je specifická a zpravidla zapomínaná součást legionářských dějin.

V Americe se setkal s vedoucími představiteli československé zahraniční akce T. G. Masarykem a M. R. Štefánikem a byl velitelem první výpravy dobrovolníků slovenské národnosti z Ameriky do Francie v listopadu 1917. Ve Francii se stýkal s E. Benešem, J. Šnejdárkem, L. Sychravou a dalšími představiteli prvního odboje. Honza byl jedním z trojice legionářů, kteří 29. června 1918 eskortovali bojový prapor na přísahu do Darney.

Ve svém poválečném životě se nestal tak slavnou osobností, jako byli slovenští legionáři J. Jesenský či J. Papánek, nebyl ovšem ani postavou okrajovou. Tím spíše je barvitou, přitažlivou osobností. Vydání Dubnického pamětí představuje „živé dějiny“.