Lubomír Doležel ve svých Narativních způsobech v české literatuře formuluje pomocí analýzy typů narativních promluv, subjektivizace vyprávění, vypravěčských způsobů a autentifikace fikčních světů teorii narativního textu a aplikuje ji na vybranou českou prózu. Publikace vznikla přepracováním anglického originálu Narrative Modes in Czech Literature, vadaného takřka o dvacet let dříve. Oproti původní verzi je zde rozpracována první teoretická kapitola s ohledem na teorii fikčních světů, která je středem autorova zájmu po dobu posledních dvou desetiletí. Kniha je dokladem kontinuity strukturalistického přístupu k literárním textům a lze ji považovat za důslednou aplikaci funkčního přístupu v literatuře. Zaujala pozornost v prostředí světové literární teorie, pomohla rozšířit povědomí o pražském strukturalismu a jistě bude inspirovat i současné badatele působící na poli české literární vědy.