Vzpomínky první ženy za volantem, která vítězila v závodech Grand Prix. Eliška Junková dává nahlédnout do historie automobilismu u nás, a líčí, co obnášela příprava automobilového závodníka, vzrušení, krásu i rizika rychlého sportu. Když si v roce 1921 udělala řidičský průkaz, žen se stejným oprávněním existovalo jen pár desítek. Za pět let jako první žena na světě vyhrála mezinárodní závod automobilů. Byla rovnocennou soupeřkou věhlasných jezdců jako Louis Chiron či Ernesto Maserati. Po vítězství v prvním ročníku legendárního okruhu Nürburgring roku 1927 Eduard Bass v Lidových novinách vzkázal: „Na německou Velkou cenu,/ stačilo nám vyslat ženu,/ arci když je taková/ jako paní Junková./ Ta když sedne k volantu,/ rekordy jdou k čerchmantu.“ Jaroslav Ježek ji oslavil čtyřtaktním foxtrotem Bugatti step. Její memoáry jsou čtením nejen pro milovníky motorismu a automobilů-veteránů, ale přináší strhující dobrodružství z doby, kdy byl u nás automobil zatížen daní z luxusu a maximální povolená rychlost v zatáčkách 6 km/h, zatímco hrdinové v otevřených vozech dosahovali rychlostí nad 200 km/h. Vykresluje také příběh ženy, která se nikdy nevzdávala, dokázala obdivuhodně čelit nepřízni osudu a přijímat nové výzvy. Ve své autobiografii ukazuje, jak její úspěchy změnily společenské nazírání na ženy, neboť pro ně „dobývala svá vítězství“, i když ji kdekdo „před závodem posílal pro vařečku“.